O mně

O MNĚ

Nemusíte přede mnou být v pořádku.

Možná jste dlouho fungovali tak, že jste si se vším nějak poradili. Práce, vztahy, rodina, povinnosti.

Když bylo potřeba, zatli jste zuby. Když měl někdo problém, pomohli jste mu. A nějak jste předpokládali, že sami to přece také zvládnete.

A pak přišel okamžik, kdy to přestalo fungovat.

Možná nešlo o jednu velkou událost. Možná jste jen postupně zjistili, že jste unavení, podráždění, nejistí, smutní nebo ztracení. Že se vám v životě opakují stejné situace. Že rozumem něčemu rozumíte, ale přesto to nedokážete změnit.

Právě v takové chvíli může mít smysl terapie.

Ne proto, aby z vás udělala někoho jiného. Ale abyste mohli lépe porozumět tomu, co se ve vás skutečně děje.

Proč vlastně dělám terapii

Na člověku mě odjakživa zajímalo něco, co se nedá jednoduše vysvětlit.

• —Proč někdy víme, co bychom měli udělat, a přesto to nedokážeme udělat?
• —Proč se ve vztazích znovu a znovu dostáváme do stejných konfliktů?
• —Proč nás některé věci zasáhnou mnohem víc, než bychom čekali?
• —Proč se někdy tak usilovně snažíme být určitým člověkem, až přestaneme vědět, kým vlastně jsme?
• —A proč se některé naše potíže začnou měnit teprve ve chvíli, kdy se je přestaneme zoufale snažit odstranit?

Terapie mě zajímá právě v tomto prostoru. V prostoru mezi tím, co o sobě víme, a tím, co o sobě zatím vidět nedokážeme.

Nechci vás opravovat

Do terapie nepřicházíte jako rozbitý člověk, kterého je potřeba opravit. Proto ode mě nečekejte univerzální návod na šťastný život. Nebudu vám říkat:

• —co máte cítit,
• —jaký byste měli být,
• —co máte udělat se svým partnerem,
• —jak se máte přestat bát,
• —ani jak se máte „správně“ změnit.

Někdy je samozřejmě potřeba něco konkrétního změnit. Ale než začneme něco měnit, stojí za to zjistit, proč to vůbec děláme tak, jak to děláme.

Protože některé naše problémy nejsou nepřítel, kterého musíme porazit. Někdy se v nich skrývá něco, čemu jsme dosud nerozuměli.

Co ode mě můžete čekat

Především člověka, který vás bude brát vážně. Nemusíte přede mnou své pocity obhajovat. Nemusíte být rozumní. Nemusíte mít připravený seznam problémů. A nemusíte ani vědět, proč jste vlastně přišli.

Můžete přijít s tím, že „nevím, co se se mnou děje“. Můžete přijít naštvaní. Zmatení. Vyčerpaní. Můžete mít pocit, že váš problém je přece úplně absurdní. A můžeme začít právě tam.

Ne vždy je totiž nejdůležitější najít rychlou odpověď. Někdy je důležitější vytvořit prostor, ve kterém si člověk může poprvé dovolit položit otázku, kterou si předtím položit nemohl.

Dva lidé, kteří ovlivnili můj způsob práce

Carl Rogers

Rogers mě naučil jednu zdánlivě jednoduchou věc: člověk se nemusí nejprve změnit, aby mohl být přijat.

V terapii proto nechci vytvářet vztah, ve kterém se klient snaží být „dobrým klientem“ a já posuzuji, jak dobře se mu daří. Zajímá mě skutečný člověk. Se vším, co je na něm příjemné, nepříjemné, pochopitelné i těžko přijatelné.

Věřím, že právě ve chvíli, kdy člověk nemusí sám před sebou ani před druhým člověkem nic předstírat, může začít skutečná změna.

C. G. Jung

Jung mě zase naučil nedívat se na člověka pouze podle toho, co je na povrchu.

Někdy se v našem životě něco opakuje. Stejné vztahy. Stejné konflikty. Stejný strach. Stejný způsob, jakým před sebou utíkáme.

Můžeme se to snažit kontrolovat a potlačovat. Nebo se můžeme začít ptát: co se mi tím moje vlastní psychika snaží říct?

Zajímají mě proto také sny, nevědomé vzorce, vnitřní konflikty, stín a období životních krizí. Ne proto, abychom všechno opatřili nějakým tajemným výkladem. Ale proto, že člověk bývá mnohem hlubší, než jak sám sebe dokáže popsat.

Teorie pro mě není návod

Jung ani Rogers nejsou šablony, do kterých se snažím člověka vměstnat.

Proto se snažím v terapii zůstat otevřený tomu, co přináší konkrétní člověk přede mnou.

A co já mimo terapeutovnu?

Nejsem člověk, který má svůj život dokonale vyřešený. Mám rodinu, děti, práci, povinnosti, radosti i dny, kdy toho mám jednoduše příliš. Tak jako většina lidí.

A právě proto mi není blízká představa terapeuta jako člověka, který už všechno pochopil a nyní z bezpečné výšky vysvětluje ostatním, jak mají žít.

Terapeut podle mě nemusí stát na druhé straně života. Může sedět vedle vás. Nemusí mít všechny odpovědi. Ale měl by být schopný s vámi zůstat i u otázek, na které žádná rychlá odpověď neexistuje.

Něco o mé zkušenosti

Terapii se věnuji patnáct let. Nejintenzivněji ale posledních pět let — a právě do tohoto období spadá většina mé dosavadní praxe: přes 3 000 sezení, dohromady zhruba 4 600 hodin.

Setkával jsem se s lidmi, kteří řešili partnerské a rodinné vztahy, úzkosti, vyčerpání, ztrátu směru, nízké sebevědomí, žárlivost, životní změny i situace, kdy už člověk jednoduše nevěděl, jak dál.

Každý člověk byl jiný. A právě to považuji za jednu z nejdůležitějších věcí, které mě moje práce naučila:

Možná si nebudeme rozumět

A to je také v pořádku. Dobrý terapeut není automaticky dobrý terapeut pro každého.

Možná hledáte velmi strukturovaný přístup, konkrétní techniky a jasný plán krok za krokem. Možná hledáte něco jiného.

Já nabízím především prostor pro hlubší porozumění tomu, co se ve vašem životě děje, a vztah, ve kterém nemusíte předstírat, že jste někým jiným. Pokud je vám takový způsob práce blízký, možná si budeme rozumět.

A pokud nevíte, jestli je terapie pro vás?

Nemusíte to vědět. Nemusíte mít správně formulovaný problém. Nemusíte vědět, jestli tomu říkat úzkost, vyhoření, krize, vztahový problém nebo prostě jen:

I to je dostatečný začátek.