Jak pracuji

Neslibuju rychlé řešení. Slibuju, že budu opravdu poslouchat.

Lidé se mě často ptají, jak terapie vlastně probíhá. Co budeme dělat. Jestli si mají něco připravit, nebo se něčeho bát.

Nemám scénář, který bych aplikoval na každého stejně. Vycházím z toho, co popsali Carl Rogers a C. G. Jung — ale to neznamená, že sezení vypadá jako přednáška o psychoterapii. Znamená to jen, že vím, o co se v tom rozhovoru snažím.

Co dělám

• —Snažím se opravdu poslouchat — ne jen čekat, až domluvíte.
• —Nehledám tu jednu správnou diagnózu. Zajímá mě celý kontext, ne jen příznak.
• —Beru vážně i to, co si o sobě sami myslíte, že je „špatně“.
• —Nespěchám na výsledek, i když chápu, že vy možná ano.

Co nedělám

• —Neslibuju, že po pěti sezeních bude líp. Nevím to dopředu — a nikdo to nemůže vědět.
• —Nedávám univerzální návody. Ve vašem životě nejsem a nemůžu vědět líp než vy, co je pro vás správné.
• —Nehraju roli neomylného odborníka. Když si něčím nejsem jistý, řeknu to.

Odkud to beru

Vycházím hlavně ze dvou zdrojů. Od Carla Rogerse beru přesvědčení, že člověk nepotřebuje být nejdřív „opravený“, aby si zasloužil přijetí. Od C. G. Junga beru respekt k tomu, že i naše nejtěžší stránky nám mohou něco důležitého říct — pokud se jim dokážeme podívat do očí.

Rogersův přístup — z čeho vycházím →  ·  Jungovská psychoterapie — z čeho vycházím →