Rubrika: Postřehy a povídání
-
Dítě vytáhne stín rychleji než analytik
Jako terapeut vím poměrně přesně, jak se má zacházet s dětskými emocemi. Jako otec čtyř dětí mám k této teorii několik připomínek. Máme doma tři děti. Dvě z nich normálně chodí do školky. Dnes nechodí. Jsou nemocné. Unudlané. Ukašlané. Každých přibližně pět minut někomu utíráme nos. V noci jsem spal asi 4 hodiny. Tedy přesněji…
-
Poustevník, který nemá kam odejít
Jsem Poustevník. Archetypově. Jenom mám taky ženu a čtyři děti, takže se to poněkud blbě realizuje. A taky jsem terapeut. Což je další drobná komplikace, protože jsem si k potřebě být sám vybral povolání, jehož podstatou je být s lidmi. Hodně s lidmi. Připravujeme přednáškovou akci. Bude tam spousta lidí. Všichni kolem mě se těší.…
-
Ono nás to řeší jak blázen
Asi čtyři roky s manželkou řešíme, proč nemusíme lidi. Což je sakra zajímavá otázka pro dva lidi, kteří se živí tím, že se celý den setkávají s lidmi. Ne že bychom lidi neměli rádi. Máme. To by naši profesní situaci poněkud komplikovalo. Máme rádi lidi. Opravdu je máme rádi. Ještě jednou, aby někde po cestě…
-
Jsem terapeut. A doma mi to není nic platné
Je 6:45. Za hodinu začíná škola. Nejstarší dcera jde do školy, mladší dcera a syn do školky. Člověk by řekl, že za hodinu se tři děti dají vzbudit, obléct, umýt, nakrmit a dostat z domu. Nedají. Nestíháme. Absolutně nestíháme. Jedno dítě má nudli. Druhé zoufale křičí přes celý dům, že nechce do školky. Nikdo nechce…